HISTORIE JANŠTEJNSKÉ SKLÁRNY
Janštejnská sklárna se nachází v malebném koutě Vysočiny pod jejím nejvyšším vrcholem, Javořicí (837 m n. m.) a její dlouhá historie sahá až do počátku 19. století. Tehdy komplex zahrnoval skelnou huť, šmelcovnu, chladírnu, tamprovou pec, dvě obytná stavení pro tovaryše (každá z nich o čtyřech bytech), dům pro mistra skláře, stáje pro koně a kozy, kůlny a dokonce i sklep na pivo a víno. Ke sklárně patřil také mlýn na křemen (stupník) u Šerého rybníka v Panských Dubenkách.
V roce 1829 se stal novým majitelem Ignác Hafenbrädl, švagr dr. Kržwánka, a roku 1849 převzal vedení sklárny skelmistr Antonín Kopp, který přišel z nedaleké sklárny v Čejkově. Pod jeho vedením a později pod vedením jeho syna a vnuka Františka Koppových sklárna rostla – v roce 1856 pracovala se sedmi pánvemi a vyráběla tabulové i duté sklo, o dva roky později bylo v provozu již deset pánví, které produkovali výhradně duté sklo převážně pro Vídeň.
V letech 1871 a 1899 sklárnu postihly dva rozsáhlé požáry, výroba však byla vždy brzy obnovena na technickou úroveň své doby. Na počátku 20. století došlo ke změně, která nastavila směr fungování sklárny až do dnešních dní. Zaměření výroby se proměnilo – upustilo se od broušeného skla a důraz se začal klást na sklo osvětlovací.
Během první světové války došlo k uzavření hutí, většina sklářů odešla na frontu a Janštejn se téměř vylidnil. Po válce, navzdory složitým podmínkám, byly provozy znovu obnoveny a v polovině 20. let zde již pracovalo kolem 270 lidí. Ve 30. letech sklárna prosperovala a skláři dosahovali vynikající zručnosti, pracovali zde tři desítky kuličů, brusičů a rytců. Dokonale ovládali jak výrobu obalového a užitkového skla, bohatě zdobeného malbou i brusem, tak i výrobu osvětlovacího skla. Používala se malba kyselým fluoridem amonným, který s pomocí krycí malby vytvářel na skle kombinaci mat-průsvit, dále pak technika mrazových dekorů a pískování, stolní sklo a růžičky ve stylu baroka a rokoka s roztáčenými okraji a bohatě zdobené nálepy.
Šikovnosti janštejnských sklářů využívala při svých návrzích jedna z prvních výtvarnic, věnující se designu skla, Zdeňka Braunerová (mj. členka Amerického klubu dam, prvního ženského spolku).
S blížící se druhou světovou válkou nastává další období nejistoty. Od roku 1939 se výroba postupně omezovala, až byla v roce 1941 zcela zastavena. Zůstávající zaměstnanci vykonávali náhradní práce, jen aby mohli zůstat ve sklárně. V roce 1944 se zvažovalo obnovení alespoň omezené výroby a ke konci roku byly pece opravdu znovu zapáleny.
Po skončení války byla sklárna v roce 1945 znárodněna a stala se součástí podniku Českomoravské sklárny Praha. V čele sklárny zůstává až do roku 1948 František Kopp. Sklárna se postupně stává součástí vyšších organizačních celků, nejprve spadá pod Český křišťál v Chlumu u Třeboně.
V tomto období stále zůstává zachována výroba stolního skla, která mohla využívat nepřeberného bohatství kovových forem a lipnovacích přípravků, jež sklárna nahromadila za celou dobu své existence. Veškeré toto bohatství přišlo vniveč jediným nedomyšleným rozhodnutím po přechodu sklárny pod správu národního podniku Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí. Pod novým vedením byly zlikvidovány formy, přípravky i bohatý archiv užitkového skla ve sklárně. Podařilo se dochovat pouze 2500 ks vzorkovaných skleněných stínítek a dalších skleněných předmětů.
Koncem 80. let byla zahájena stavba prostorově a technologicky naddimenzované kmenárny, která se posléze stala pro další fungování sklárny značnou výhodou díky možnosti vlastní přípravy sklářského kmene a tím široké nabídky vlastních barev. Původní ideou byla možnost zásobování sklářskou surovinou i do dalších skláren na Vysočině a celého holdingu podniku Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí (další sklárny v holdingu Vsetín, Rapotín, Košťany). K tomu byla též postavena budova velkoskladu, která však kvůli rozpadu Osvětlovacího skla nebyla technologicky vybavena.
V roce 1993 byla sklárna privatizována, ale prvních pět let v rukou společnosti Karken s.r.o. přineslo spíše nejistotu. Až v roce 1997, kdy se novým majitelem stal Ing. Jan Rabell, začalo nové období. Svým přístupem a vizí navázal na bohatou tradici sklářství v Janštejně a dal sklárně nový směr i jistotu budoucnosti.
Nový majitel v roce 1998 provedl demolici staré dvanáctipánvové pece, kterou nahradily 2 denní vany a 1 dvoupánvová pec. Praxe ovšem stále zřetelněji ukazovala, že pokud se chceme udržet na světových trzích, musíme přidat i v oblasti opracování skla – tzn. řezání, vrtání a matování. Bylo třeba sehnat nové stroje pro brusnou linku, zajistit vetší plynulost celého výrobního procesu. K tomu bylo třeba zajistit další výrobní prostory, neboť kapacita staré hutní haly byla již zcela vyčerpána. Řešení (byť finančně značně náročné, se přímo nabízelo). V areálu sklárny stála nová budova, která měla původně sloužit jako skladové prostory.
Na podzim roku 2000 prodal vlastník Ing. Rabell 50 % obchodního podílu sklárny novému společníku, a to firmě Vetrofond s.r.l., Italská republika. Se vstupem nového společníka do sklárny bylo rozhodnuto o tom, že celý provoz bude co nejrychleji přestěhován do nové haly, která poskytovala dostatečné prostory pro zahájení nového způsobu výroby.
Ke konci roku 2001, tak bylo v provozu již 7 pecí a dokončovaly se práce na nové brusné lince. Přestěhováním brusné linky byla završena odstávka staré hutní haly a postupně se dále zprovoznilo až 10 denních pecí, což je i dnešní stav.
V roce 2006 založil Ing. Jan Rabell společnost BROKIS jako dceřinou společnost sklárny Janštejn pro výrobu designových nadčasových svítidel. A i přes určitou stagnaci obchodu vyvolanou krizí v letech 2008-2009 sklárna svou existenci obhájila a následně v dalších letech rozvíjela výrobní i obchodní aktivity.
V roce 2013 byla provedena přístavba brusné linky a přípravny forem z důvodu optimalizace výrobních a navazujících zušlechťovacích procesů a současně byla zahájena příprava demolice části objektu bývalé rafinérie a původní kotelny k vytvoření prostorového zázemí pro výstavbu nové montážní a skladové haly pro firmu BROKIS.
Další stavební aktivitou byla přestavba brusné linky z důvodu instalace recyklační linky na vodu a také s perspektivou umístění nejmodernější technologie vodního paprsku na řezání skla a instalace nového kanalizačního vedení do ČOV obce Horní Dubenky.
Bez těchto opatření by sklárna hůře odolávala tlaku konkurence, proto Sklárna Janštejn pracuje např. na ekologickém přístupu k likvidaci vlastních odpadů, kterými jsou převážně skleněné střepy. K tomu byla vyvinuta a uvedena do provozu ve spolupráci s firmou BVD jedinečná sklářská, kontinuální pec, která umožnuje zpracování střepů na skleněné desky. Tyto desky (BROKISGLASS) jsou inovativním materiálem pro využití v interiéru i exteriéru, jako designový prvek v kombinaci se světelnými efekty.
V roce 2018 došlo ke zpětnému odkupu spoluvlastnického podílu italského společníka a tím se stala Sklárna Janštejn, s.r.o. cistě českým subjektem.
