Historie

Janštejnská sklárna se nachází v malebném koutě Vysočiny pod její nejvyšší horou, Javořicí (837m n.m.) 

– rok 1809 – založení sklárny 

– rok 1827 první listinné doklady o existenci sklárny 

Prvním majitelem byl dr.Jan Ludvík Kržiwánek, celý objekt tvořila skelná huť, šmelcovna, chladírna, tamprová pec spolu se zařízením k tomu patřícím, dále obytná stavení pro tovaryše a budova pro mistra skláře, stáj pro koně, krávy, kůlna pro vozy. Ke sklárně příslušel i mlýn na křemen (stupník) u Šerého rybníka v Panských Dubenkách a sklep na pivo a víno. 

– rok 1829 se novým majitelem sklárny stává Ignác Hafenbrädl. 

– rok 1849 opět se mění majitel. Novým klásmistrem se stává Antonín Kopp, který přichází z nedaleké sklárny v Čejkově 

– rok 1856 podle úřední statistiky pracovala huť se 7 pánvemi a vyráběla 800 kop skla tabulového a 8 600 kop skla dutého. 

V roce 1858 měla huť již 10 pánví a vyráběla jen sklo duté. V té době pracovala sklárna hlavně pro Vídeň. Po Antonínu Koppovi převzal sklárnu syn František a později vnuk, rovněž František, který byl majitelem až do znárodnění v roce 1945. V období mezi lety 1871- 1911 stihly sklárnu 3 rozsáhlé požáry, ale pokaždé byla výroba ve sklárně poměrně rychle obnovena 

Počátkem 20. století se změnil zásadně výrobní program sklárny – omezila se výroba skla broušeného a více prostoru dostala výroba skla osvětlovacího. V době 1.světové války pece v Janštejnské sklárně vyhasly a Janštejn se vylidnil, většina sklářů totiž nastoupila na frontu. Po válce byly za velmi složitých podmínek, všeobecného nedostatku a chaosu a díky velké obětavosti všech zaměstnanců znovu zapáleny pece. V polovině 20. let zde pracovalo již 270 lidí! 

Od poloviny třicátých let sklárna v Janštejně prosperovala. Pracovali zde tři desítky kuličů, brusičů a rytců. Skláři dokonale ovládali jak výrobu obalového a užitkového skla, bohatě zdobeného malbou i brusem, tak i výrobu osvětlovacího skla.  

S koncem třicátých let přichází opět čas nejistoty. Od roku 1939 se výroba ve sklárně začíná omezovat a v roce 1941 je zcela zastavena. Mnoho lidí odešlo na práci do Německa a Rakouska. Zbylí malíři a brusiči vykonávají náhradní práce, jen aby mohli dělat ve sklárně. V roce 1944 majitel začíná uvažovat o zahájení alespoň omezené výroby. Opět se chodí na pařezy a koncem roku se tavící pec zapalují. 

V roce 1945 je sklárna znárodněna a stává se součásti Českomoravských skláren Praha. V čele sklárny až do roku 1948 zůstává František Kopp. Sklárna se postupně stává součástí vyšších organizačních celků, nejprve spadá pod Český křišťál v Chlumu nad Třeboní, poté přechází sklárna pod správu národního podniku Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí, k nim náležely též sklárny ve Vsetíně, Rapotíně, Košťanech.  V tomto období se výrobní sortiment zúžil prakticky výlučně na osvětlovací sklo. 

Teprve v 70. letech byla zahájena masivní investiční výstavba, bylo vybudováno moderní sociální, bytové a energetické zázemí sklárny a koncem 80.let – byla zprovozněna nová, velkoryse koncipovaná kmenárna a sklady surovin. Stavebně byl dokončen objekt nové hutní haly, k instalaci

 technologického vybavení haly však již v souvislosti s rozpadem podniku Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí nedošlo.

V roce 1993 byla Sklárna v Janštejně privatizována a prvních pět let (1993-1997) v soukromých rukou firmy Karken s.r.o. rozhodně nepřineslo jistotu ani v té základní otázce bytí či nebytí sklárny.  

V roce 1997 se novým majitelem sklárny stal ing. Jan Rabell, který dává všemi svými kroky najevo úmysl pokračovat a rozvíjet bohatou tradici sklářské výroby v Janštejně.