SKLÁRNA JANŠTEJN

Janštejnská sklárna se nachází v malebném koutě Vysočiny pod její nejvyšší horou, Javořicí (837m n.m.)

  • r. 1809 – založení sklárny

– r. 1827 první listinné doklady o existenci sklárny

-prvním majitelem byl dr.Jan Ludvík Kržiwánek, celý objekt tvořila skelná huť, šmelcovna, chladírna, tamprová pec spolu se zařízením k tomu patřícím, dále dvě obytná stavení pro tovaryše (každá z nich o čtyřech bytech). Dále pak jedna budova pro mistra skláře, stáj pro koně, krávy, kůlna pro vozy. K tomu patil sklep na pivo a víno. Ke sklárně příslušel i mlýn na křemen (stupník) u Šerého rybníka v Panských Dubenkách.

– r. 1829 se novým majitelem sklárny stává Ignác Hafenbrädl.

– r. 1849 opět se mění majitel. Novým klásmistrem se stává Antonín Kopp, který přichází z nedaleké sklárny v Čejkově

– r. 1856 podle úřední statistiky pracovala huť se 7 pánvemi a vyráběla 800 kop skla tabulového a 8 600 kop skla dutého.

-r. 1858 měla huť již 10 pánví a vyráběla jen sklo duté. V té době pracovala sklárna hlavně pro Vídeň.

-po Antonínu Koppovi převzal sklárnu syn František a později vnuk, rovněž František, který byl majitelem až do znárodnění v roce 1945.

– v období 1871- 1911 stihly sklárnu 3 rozsáhlé požáry, ale pokaždé byla výroba ve sklárně poměrně rychle obnovena

– počátkem 20. století se změnil zásadně výrobní program sklárny – omezila se výroba skla broušeného a více prostoru dostala výroba skla osvětlovacího

– v době 1.světové války pece v Janštejnské sklárně vyhasly a Janštejn se vylidnil, většina sklářů totiž nastoupila na frontu

-po válce byly za velmi složitých podmínek všeobecného nedostatku a chaosu a díky velké obětavosti všech zaměstnanců znovu zapáleny pece (v polovině 20. let zde pracovalo již 270 lidí)

-od poloviny třicátých let sklárna v Janštejně prosperovala. Pracovali zde tři desítky kuličů, brusičů a rytců. Skláři dokonale ovládali jak výrobu obalového a užitkového skla, bohatě zdobeného malbou i brusem, tak i výrobu osvětlovacího skla.

-s koncem třicátých let přichází opět čas nejistoty. Od roku 1939 se výroba ve sklárně začíná omezovat a v roce 1941 je zcela zastavena. Mnoho lidí odešlo na práci do Německa a Rakouska. Zbylí malíři a brusiči vykonávají náhradní práce, jen aby mohli dělat ve sklárně.

– v r. 1944 majitel začíná uvažovat o zahájení alespoň omezené výroby. Opět se chodí na pařezy a koncem roku se tavící pec zapalují.

– v roce 1945 je sklárna znárodněna a stává se součásti Českomoravských skláren Praha. V čele sklárny až do roku 1948 zůstává František Kopp. Sklárna se postupně stává součástí vyšších organizačních celků, nejprve spadá pod Český křišťál v Chlumu nad Třeboní, po té přechází sklárna pod správu národního podniku Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí (k němu náležely též sklárny ve Vsetíně, Rapotíně, Košťanech).

V  tomto období se výrobní sortiment zúžil prakticky výlučně na osvětlovací sklo.

-teprve v 70. letech byla zahájena masivní investiční výstavba, bylo vybudováno moderní sociální, bytové a energetické zázemí sklárny.

– konec 80.let – byla zprovozněna nová, velkoryse koncipovaná kmenárna a sklady surovin. Stavebně byl dokončen objekt nové hutní haly, k instalaci technologického vybavení haly však již v souvislosti s rozpadem podniku Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí nedošlo.

-v roce 1993 byla Sklárna v Janštejně privatizována a je možno říci, že prvních pět let v soukromých rukou 1993-1997 (vlastník Karken s.r.o.) rozhodně nepřineslo jistotu ani v té základní otázce bytí či nebytí sklárny. – roce 1997 se novým majitelem sklárny stal ing. Jan Rabell, který dává všemi svými kroky najevo úmysl pokračovat a rozvíjet bohatou tradici sklářské výroby v Janštejně.


NOVODOBÁ HISTORIE SKLÁRNY

Nový majitel Ing.Jan Rabell v roce 1998 provedl demolici staré dvanáctipánvové pece, kterou nahradily 2 denní vany a 1 dvoupánvová pec. Praxe ovšem stále zřetelněji ukazovala, že pokud se chceme udržet na světových trzích, musíme přidat i v oblasti opracování skla – tzn. řezání, vrtání, matování skla. Bylo třeba sehnat nové stroje pro brusnou linku, zajistit větší plynulost celého výrobního procesu. K tomu bylo třeba zajistit další výrobní prostory, neboť kapacita staré hutní haly byla již zcela vyčerpána. Řešení (byť finančně značně náročné, se přímo nabízelo). V areálu sklárny stála nová budova, která měla původně sloužit jako skladové prostory.

Na podzim roku 2000 prodal ing. Rabell 50% obchodního podílu sklárny novému společníku, a to firmě Vetrofond s.r.l., Italská republika. Se vstupem nového společníka do sklárny bylo rozhodnuto o tom, že celý provoz bude co nejrychleji přestěhován do nové haly, která poskytovala dostatečné prostory pro zahájení nového způsobu výroby. V listopadu r. 2000 byly zahájeny stavební práce na nové hutní hale. V prosinci byly dovezeny první tři nové pece z Itálie. V březnu roku 2001 byl zahájen zkušební provoz v nové hutní hale – do provozu byly uvedeny čtyři pece. Paralelně s výrobou na nové hutní hale pokračovala i výroba na staré hale. Ovšem z hlediska výše nákladů – zejména vysoké spotřeby plynu, byla tato situace dlouhodobě neudržitelná. Proto se v rámci možností veškeré volné finanční prostředky uvolnily na rychlé přestěhování zbytku výroby do nové haly. Již v dubnu 2001 byla vyhasnuta stará desetipánvová pec. V červnu 2001 byly pak vyhasnuty i další pece ve staré hale. Ve staré hutní hale tak zůstala v provozu pouze jedna pec pro potřeby Středního odborného učiliště sklářského, které zde vykonávalo praktickou část výuky.

Intenzivní práce na nové hutní hale pokračovaly do konce roku 2001. Ke konci roku 2001 bylo v provozu na nové hale již 7 pecí a dokončovaly se práce na nové brusné lince, která zahájila provoz v lednu 2002. Přestěhováním brusné linky byla završena odstávka staré hutní haly. Postupně se dále zprovoznilo v nové hutní hale až 10 denních pecí.

I přes určitou stagnaci obchodů vyvolanou krizí v letech 2008-9 sklárna svou existenci obhájila a následně v dalších letech rozvíjela výrobní i obchodní aktivity.

V roce 2013 byla provedena přístavba brusné linky a přípravny forem z důvodu optimalizace výrobních a navazujících zušlechťovacích procesů a současně byla zahájena příprava demolice části objektů bývalé rafinérie a původní kotelny k vytvoření prostorového zázemí pro výstavbu nové montážní a skladové haly pro firmu Brokis.

Demolice původní rafinerie proběhla v roce 2013 a v roce 2014 byla zahájena výstavba nové haly.

Další stavební aktivitou byla přestavba brusné linky z důvodu instalace recyklační linky na vodu a také s perspektivou umístění nejmodernější technologie vodního paprsku na řezání skla a instalace nového kanalizačního vedení do čističky odpadních vod obce Horní Dubenky.

Bez těchto opatření by sklárna hůře odolávala tlaku konkurence, který ve sklářském odvětví existuje a kterému se dá čelit pouze neustálým zvyšováním produktivity práce a inovacemi.

Dlouhodobě proto Sklárna Janštejn pracuje např. na ekologickém přístupu k likvidaci vlastních odpadů, kterými jsou převážně skleněné střepy.

K tomu byla vyvinuta a uvedena do provou ve spolupráci s firmou BVD jedinečná sklářská, kontinuální pec, která umožňuje zpracování střepů na skleněné desky. Tyto desky (BROKISGLASS) jsou inovativním materiálem pro využití v interiéru i exteriéru, jako designový prvek v kombinaci se světelnými efekty.

V roce 2018 došlo ke zpětnému odkupu spoluvlastnického podílu italského společníka a tím se stala Sklárna Janštejn, s.r.o. čistě českým subjektem. To umožňuje rychlejší rozhodování a jednoznačné směrování mezi TOP společnosti zabývajícími se výrobou polotovarů pro vznik inovativních designových svítidel. Ale to je již též historie a současnost naší společnosti BROKIS.